Je jaro...

Je jaro a já se zase rozcházim. Na Karláku v parku na lavičce. Jenom těžko vymyslet horší místo. Je fakt krásně, svítí sluníčko a já mám strašnou kocovinu. Přišla jsem domu asi ve tři ráno a nebyla schopná se doplazit ani do postele. A tak tam tak sedim, je mi blbě, začínam bejt červená od sluníčka a přemejšlim, co mam teda vlastně říct, aby to nebylo víc nepříjemný, než to bejt musí. Začínaj mi vylejzat pihy. V jednom dokumentu říkali, že pravděpodobnost, že se narodíte zrzavý je asi tak stejná, jako že se narodíte a budete mít ženský i mužský pohlaví... Tak o tomhle asi teď mluvit nebudu... Hledam cigára, jsem nervní. Padaj ze mě sračky o tom, že už to neklape a on mi řiká, ať se s nim teda rozejdu. Ok, ztěžovat si to teda evidentně nebudem. Začíná mi týct z nosu a pálej mě oči. Ale zůstanem kamarádi, to je jasný, ja jsem totiž skvělá kamarádka... Jako přítelkyně  stojim sice naprosto za vyližprdel, ale kamarádka, to já jsem bezvadná...

Je jaro a mě je tak nějak víc na hovno, než normálně... Další kluk, u kterýho jsem byla přesvědčená, že s nim zůstanu, se tak nějak rozhodl vzít kramle z mýho života... Nikdy nikomu neřikejte, že zůstanete kamarádi. řekněte mu, že už ho prostě nemáte rádi a že chcete mrdat s jinejma lidma, ale rozhodně si odpuste tyhle sračky...
Je jaro a za chvíli bude ještě hůř, protože přijdou fesťáky a nevyhnutelně potkám všechny ty současný "kamarády", kterejm to teda evidentně konečně s někym vyšlo...